Umělecký blok

Update ze života Hraničářky 0.1
Mám umělecký blok. Což je u mě celkem velký problém. Abyste pochopili potřebuji se za den nějak umělecky vyjádřit, abych neměla poté tak silný stav. Mám psychické onemocnění, směs Emocionálně nestabilní poruchy osobnosti, deprese a úzkosti. Když mě tedy zastihne má nemoc nejsem v pořádku. Jsem paranoidní, nezvládám věci, agrese a další věci. Mohla bych se o tom rozepsat, ale o tomhle dnes nechci psát. Prakticky nechci psát o ničem. Tedy vlastně chci, ale nemůžu. Ah mlč Eliško!
Kdykoliv se snažím umělecky vyjádřit - psát, malovat, kreslit, vyrábět, tak se mi to nedaří. Vím, že si právě teď říkáte "Ale no tak. Na co si to tady hraješ. Vždyť tohle není umělecký blok". Já vím, já to chápu, ale já vážně nevím, jak bych to měla jinak napsat. Z tohoto článku cítím, jak je špatný, jak bych mohla lépe postavit větu, jak je to nesmyslné, jak neustále opakuji slova. Prostě z toho nemám vůbec dobrý pocit.
A to už vůbec nemluvím o malování, kdykoliv se snažím něco byť jen načrtnout, vyjde z toho naprostá blbost. Nejradši bych to vždy roztrhala. Ne že bych neměla nápady, jen se mi nic nedaří. Jsem z toho frustrovaná. Třeba teď jsem si vymyslela na výtvarce naprosto úžasné téma, jen se mi ho nedaří zrealizovat.
Obtížněji se mi daří zvládat stavy, protože se prostě nemůžu umělecky vyjádřit. Chybí mi to. Chybí mi ten dobrý pocit, který jsem dříve měla. Chybí mi úžasné skici ( jo- je to nehorázně divné s měkkým i, ale je to gramaticky správně DontJudgeMe) nahých lidí ve školních sešitech. Chybí mi pocit, že jsem něco dokázala. Mám tolik úžasných nápadů, ale žádný nemůžu uskutečnit.
Vím, že se vám to bude zdát jako nehorázná prkotina. Pro mě je to ale velký problém. Už dále nesnesu ten tlak uvnitř. Omlouvám se za  ztrátu vašeho času, jen jsem to musela napsat. Tento blog mám v plánu vést jako soupis svých myšlenek, jako útržky mé mysli. Tohle je jen update ze života hraničářky.

Co očekávat?

Dlouho jsem přemýšlela o čem bych měla napsat svůj historicky první článek na bloggerovi. Chtělo by to něco o mě, něco jako představení, něco v čem ukážu, kdo to vlastně jsem. Několik dní vymýšlím volný název a zaseknu se u prvního článku?
Jsem velmi tvořivá duše. Když se třeba u psaní rozjedu, tak mě už jen tak něco nezastaví. Bohužel mi trvá dlouho než se rozhoupu. Naprosto upřímně? Tenhle článek mám rozepsaný už 3 měsíce. První článek je vždy nejvíc ošemetný. Jsem hodně sebekritická, tak mi už v hlavě prošlo několik scénářů.
Ty mi pomohli, abych si ujasnila o čem rozhodně nechci napsat svůj první příspěvek.

• Žádné fakty o mně
• Žádný tag
• Žádný normální článek
• Žádná recenze
• Žádné DIY 

Ze všech možností mi zbyla jen možnost trapného okecávání a keců o budoucnosti. Mám v plánu několik sérií. Mám i už předepsané nějaké články. Nejdřív chci, ale už udělat ten design.
Vím, že na tomto blogu jistě najdete hodně gramatických chyb, nesrovnalostí a chaosu. Já jsem kupodivu, ale lingvista a chyby píšu spíše z nervozity. Třeba teď vím, že bych mohla mnohem lépe sestavit větu, ale skoro se mi až klepou ruce z nervozity. Chtěla bych psát i články o duševním zdraví, protože to podle mě chybí na české a slovenské scéně. Vím, že mnohem úspěšnější blogy bývají ty, které jsou zaměřené na jedno téma. Tohle má sloužit spíš, jako soupis věcí, které mi leží v hlavě. Tak snad se vám to bude líbit.